Archiv aktualit

Pětice mladých modrobílých borců (Maruška, Karin, Milan, Matěj a Martin) se spolu s dvaceti dalšími kamarády z ostatních pražských oddílů soustředila v okolí Jindřichova u Jablonce nad Nisou.

Termíny jednotlivých áčkových, béčkových či mistrovských víkendů většinou řešíme na poslední chvíli, a až podle toho, jestli se ten víkend neděje ještě něco více zajímavého, mnohdy i prošvihneme první deadline přihlášek. Zato na Litoměřický tulipán, který se již tradičně běžel na prvního Máje bylo přes dvacet Kotlíků přihlášeno již v polovině února. Takže to asi musí být vskutku kvalitní, léty prověřená akce. A to i letos byla!

Poslední dubnový víkend byl nesmírně nabitý. Pražská termínovka zela prázdnotou, ale správný orienťák si lámal hlavu nad tím, zda se vydat do Moravského krasu na MČR v nočním OB nebo na některé z oblastních závodů sousedních oblastí, či to nakombinovat ještě nějak složitěji (třeba si v sobotu dopoledne střihnout nějaký ten oblž, na večer dorazit na NOB a rovnou si zde v neděli odběhnout ještě štafety).

Štafety jsou jednou z disciplín, která pověří nejen mapařské a fyzické vlastnosti běžců a běžkyň, ale také přispěje k týmovému duchu. Na první štafetový závod v pěším OB jsme tedy vyrazili s očekáváním. Dokonce se jednalo o oblastní mistrovství, které pořádala Véeška na Klobouku.

Proběhlo již po šestnácté v průběhu našeho pořádání třídenních závodů v Bezdědicích. Jaké bylo si můžete přečíst z pera jeho účastnice (a vítězky Velikonoc ve skalách v kategorii D12) Dorotky Tiché!

„První kontrola konec cesty, to snad najdu,“ smálo se na startu eMBéčko. Mělo pravdu, z dkp-borkyň ji našlo nejrychleji, za 2:25. To jiní si tam pobyli i dvakrát tak dlouho...

Pokud chcete parádně natrénovat, poznat, co je to slovinská bóra, ztratit se v závrtu, nebo si poměřit síly s Tove Alexandersson, jsou závody na Lipici ta pravá volba. Někteří sem jezdí každoročně a ví, co od toho čekat, jiní, jako třeba já do toho šli s různými představami.

Celé to vlastně začalo na LOBech ve Studenci. Stojím u vyčítání, šťourám se v nose při čekání na své mezičasy a bezmyšlenkovitě popadám hustě popsaný reklamní leták na jakýsi závod. Vyklube se z něj upoutávka na krušnohorský šestihodinový skirogaining s centrem v obci Klíny o víkendu na přelomu února a března. Doma kontroluji, že je to skutečně ten víkend, na který zatím nemám žádné velké plány a přemlouvám Libora, ať si konečně pořídí skateový běžky, že to pojedeme vyhrát. Abychom to neměli moc jednoduchý, domlouváme si ještě soupeře ve dvojici Kamča – Jirka. Kamča nakonec nemůže, a tak z Jirky – soka děláme Jirku – parťáka, bereme ho do týmu a v sobotu ráno vyrážíme směr Litvínov a pak ještě výš.