Podzimní modrobílá putování

22. 11. 2023 | Jaroslav Tomeš

Podzimní modrobílá putování

Mladí kotlíci využili prodloužený víkend k tradičním podzimním přechodům hor a navázali na tradici, kterou založila dnes už skoro legendární BéKáčka v roce 2016. Mladší skupina 18 malých Kotlíků spolu se svými trenéry strávila prodloužený víkend v Českém Ráji. Trenér Tonda Šubrt shrnuje: “Vystoupali jsme na Kozákov, prošli jsme Hruboskalské skalní město, nevynechali jsme žádné z nádherných podtroseckých údolí a nakonec jsme zdolali i Trosky. Všichni už také vědí, co je a kde se nachází Prdlavka, Kotlíci prokázali svoji dobrou orientaci i ve zmatcích při přestupování mezi náhradní autobusovou dopravou a vlakem a díky tomu se i všichni navrátili v pořádku a s mnoha zážitky v neděli večer domů.”

Větší Kotlíci zamířili do Českého Švýcarska a Lužických hor. Výprava čítala 16 mlaďochů a 5 trenérů. V pátek skupina vystoupala z nejníže položeného místa v ČR (hladina Labe v Hřensku) přes Meznou, Malou Pravčickou bránu a skalní hrad Šaunštejn do Jetřichovic. Počasí bylo podzimní - s častým mrholením, chvílemi deštěm, trochou mlhy a pár minutami slunečního svitu. Velkou Pravčickou bránu jsme neviděli, zato nás překvapilo, jak rychle se příroda zotavuje po loňských požárech. V Jetřichovicích jsme měli pro sebe kousek bývalé školy, v naší učebně byl i klavír a ping-pongový stůl. :) Pan starosta byl velký pohodář, svěřil nám klíče od školy s upozorněním “aby nehulili vevnitř”, což jsme splnili.

V sobotu ráno začala cesta ostrým výšlapem na pohádkovou Mariinu vyhlídku s opraveným dřevěným altánem a krásnými výhledy. Části lesa už zde nebyly ohořelé, ale postižené kůrovcem. Jedním z dalších vrcholů byl průstup soutěskou Úzké schody. A o kousek dál hodně mokrá a divoká cesta k jeskyni Klenotnice, místy doslova vodou. Nakonec jsme se prosoukali ještě užšími schody než byly ty Úzké. A přes skalní hrádek Kyjov a kolem Vápenného vrchu jsme sklesali do Rybniště. Odměnou pro nás byl skvělý řízek a další luxusní bydlení ve škole.

V neděli ráno se výprava přesunula vlakem do Svoru a z něj potom dobyla jednu z lužických sedmistovek - Klíč. Obě party tak prošly krásné úseky našich známých chráněných území, viděli pískovcová skalní města, hrady, zažily déšť i sníh, ale hlavně zažily fůru legrace a utužily partu.